Page images
PDF
EPUB

ΑΙΜΩΝ.

καλῶς ἐρημης γ ̓ ἂν σὺ γῆς ἄρχοις μόνος.

ΚΡΕΩΝ.

ὅδ', ὡς ἔοικε, τῇ γυναικὶ συμμαχεῖ.
ΑΙΜΩΝ.

735 εἴπερ γυνὴ σύ· σοῦ γὰρ οὖν προκήδομαι.

ΚΡΕΩΝ.

ὦ παγκάκιστε, διὰ δίκης ἰων πατρί.

ΑΙΜΩΝ.

οὐ γὰρ δίκαιά σ' ἐξαμαρτάνονθ ̓ ὁρῶ.

ΚΡΕΩΝ.

ἁμαρτάνω γὰρ τὰς ἐμὰς ἀρχὰς σέβων;

ΑΙΜΩΝ.

740

οὐ γὰρ σέβεις, τιμάς γε τὰς θεῶν πατῶν. 745

ΚΡΕΩΝ.

40 ὦ μικρὸν ἦθος καὶ γυναικὸς ὕστερον.

ΑΙΜΩΝ.

οὐτἂν ἕλοις ἥσσω γε τῶν αἰσχρῶν ἐμέ.
ΚΡΕΩΝ.

ὁ γοῦν λόγος σοι πᾶς ὑπὲρ κείνης όδε.

ΑΙΜΩΝ.

καὶ σοῦ γε καμοῦ καὶ θεῶν τῶν νερτέρων. ΚΡΕΩΝ.

ταύτην ποτ' οὐκ ἔσθ ̓ ὡς ἔτι ζῶσαν γαμεῖς. 750

V. 741. οὐτὰν cum Hermanno scripsi, cuius vide dissertationem quam scripsit de mensura utriusque av, Opusc. Tom. IV. p. 380 sq. Libri habent οὐκ ἄν, Brunckius scripsit οὐκ ἄν γ'.

[merged small][merged small][ocr errors][merged small][merged small][merged small]

ΑΙΜΩΝ

745 ἥδ ̓ οὖν θανεῖται καὶ θάμαντα εί τινα.

[ocr errors]

ΚΡΕΩΝ.

ἦ καπαπειλῶν ὧδ ̓ ἐπεξέρχει θρασύς;

ΑΙΜΩΝ.

τίς δ ̓ ἔστ ̓ ἀπειλὴ πρὸς κενὰς γνώμας λέγειν; ΚΡΕΩΝ.

κλαίων φρενώσεις, ὢν φρενῶν αὐτὸς κενός. ΑΙΜΩΝ.

εἰ μὴ πατὴρ ἦσθ', εἶπον ἂν σ ̓ οὐκ εὖ φρονεῖν. 755

Eo spe

ν. 745. ή δ' οὖν τινα] Alio sensu dicta haec Creon putavit, quam quo accipi Haemon voluit. Creon enim, cuius animum odiosae suspiciones iam insedissent, filium minari opinatur, se patri, si Antigona occidatur, necem illaturum esse; contra Haemon quod antea minus aperte, ut tum convenit, ostenderat, liberius nunc dicere cogitur, caedem Antigonae Creonti summam perniciem adlaturam esse. ctant quae dixit v. 701 sqq: ἐμοὶ δὲ σοῦ πράσσοντος εὐτυχῶς etc. 714 sqq. : τὰ δ ̓ ἀντιτείνοντ ̓ αὐτόπρεμν ̓ ἀπόλλυται etc. γ. 741: σοῦ προκήδομαι, et v. 749: καὶ σοῦ γε etc. sc. λόγος μοί ἐστιν. Dehortabatur enim, ne Antigonam interficeret, patrem, ne scelere nefario commisso (cfr. v. 692 sqq.) et deos et homines sibi iratos haberet. Ceterum quod τινά, non σὲ dixit Haemon, id facile quivis intelliget verecundia quadam factum esse, de qua vide ad v. 55. 737. 749. Simili

de causa supra v. 661 τἀναντία positum fuit. Postremo monendum est vehementer errare qui putent Haemonem his verbis ostendere, se sibimet ipsi, si Antigona cadat, necem paraturum esse. De ea enim et cogitavit demum et professus est, postquam ad summam desperationem Creontis con

tumelia adductus fuit, v. 756 sqq.

V. 746. ή θρασύς] Adeone audax es, ut etiam minis me insequare?

V. 747. τίς δ' λέγειν] Haec quoque paullo aliter quam debebat accepisse Creon videtur. Haemon hoc dicit: quae tandem minae hae sunt, quum contra non recta consilia dico? i. e, num ego quicquam tibi minor, quum te dehortor, ne interfici Antigonam iubeas? Id autem modo facere se velle dixerat Creon ν. 744. De vocabulo γνῶμαι vide v. 635 sq. Ai. 1091. Phil. 431 sq. Ea consilia autem, sive id consilium rursus verecunde

dixit κενόν, vanum (coll. A. Gellio N. A. XVIII, 4.), i. e. cuiusmodi ut caperet, iusta causa adduci non posset, quanquam Haemoni indignissimum turpissi Creon mumque videbatur esse. contra, ut videtur, eiusmodi quid dici ab Haemone putavit, quale Scholiasta posuit: ποίαν ὠφέ λειαν ἔχει ἀπειλὴ πρὸς μωρὸν ἄνθρωπον λεγομένη ;

v. 749. εἰ μὴ — φρονεῖν] Ut impietatis crimen effugeret, ita dixit, hoc significans: οὐκ εὐ φρονεῖς, quod ipsum verecunde dictum pro κακώς φρονεῖς sive παραφρονεῖς. Obiicit autem hoc patri propterea, quod modo de

ΚΡΕΩΝ.

750 γυναικὸς ὢν δούλευμα, μὴ κώτιλλέ με.

ΑΙΜΩΝ.

βούλει λέγειν τι καὶ λέγων μηδὲν κλύειν.
ΚΡΕΩΝ.

ἄληθες; ἀλλ' οὐ, τόνδ ̓ Ὄλυμπον, ἴσθ ̓ ὅτι
χαίρων ἐπὶ ψόγοισι δεννάσεις ἐμέ.

ἄγετε το μῖσος, ὡς κατ ̓ ὄμματ' αὐτίκα 760 . 755 παρόντι θνήσκῃ πλησία τῷ νυμφίῳ.

ΛΙΜΩΝ.

οὐ δῆτ ̓ ἔμοιγε, τοῦτο μὴ δόξῃς ποτέ,
οὔθ' ἥδ ̓ ὀλεῖται πλησία, σύ τ' οὐδαμα

V. 751. Hermannus aliique interrogative haec dicta putant.

[blocks in formation]

monitum ad O. R. 639; de ἴσθ ̓ ὅτι vide ad huius fab. v. 276.

[ocr errors]

V. 753. Schol.: δεννάσεις· λυπήσεις, ὑβρίσεις. Tum ἐπὶ ψόγοισι videtur valere reprehendendo, accusando, coll. Matth. §. 586. γ., nisi corrupta scriptura vulgata est corrigendumque cum Emperio ἔτι.

V. 754. Schol.: τὸ μῖσος· τὴν Ἀντιγόνην φησίν.

v. 756. οὐ δήτ' ἔμοιγε] Offensionis aliquid esse possit in ἔμοιγε pronomine, quod quum praepositum sit membris disiunctivis οὔθ ̓ ἥδ' etc. et σύ τ' οὐ δαμὰ etc., utrique membro ac'commodari debuisse videatur. Sed apte comparat Neuius El. 913: ἀλλ ̓ οὐδὲ μὲν δὴ μητρὸς οὔθ ̓ ὁ νοῦς φιλεῖ τοιαῦτα πράσσειν, οὔτε ὁρῶσ ̓ ἐλάνθανεν. ibid. 995 sq.: ποῖ γάρ ποτ' ἐμβλέψα σα τοιοῦτον θράσος αὐτή θ' ὁπλίζει, κἄμ' ὑπηρετεῖν καλεῖς;

V. 757. οὔθ ̓ ἤδ σύ τ οὐδ.] Seidlerus confert Eur. Hippol. 302: οὔτε γὰρ τότε λόγοις ἐτέγγεθ ̓ ἥδε, νῦν τ ̓ οὐ πείθεται. et Thucyd. I, 5: a οὔτε ὧν πυνθάνονται ἀπαξούντων τὸ ἔργον, οἷς τ' ἐπιιε

1

τοὐμὸν προςόψει κρᾶτ ̓ ἐν ὀφθαλμοῖς ὁρῶν, ὡς τοῖς θέλουσι τῶν φίλων μαίνῃ ξυνών. 765 ΧΟΡΟΣ.

760 ανήρ, ἄναξ, βέβηκεν ἐξ ὀργῆς ταχύς· νοῦς δ ̓ ἐστὶ τηλικοῦτος ἀλγήσας βαρύς. ΚΡΕΩΝ.

δράτω, φρονείτω μεῖζον ἢ κατ ̓ ἄνδρ ̓ ἰών τὰ δ ̓ οὖν κόρα τάδ' οὐκ ἀπαλλάξει μόρου. ΧΟΡΟΣ.

ἄμφω γὰρ αὐτὰ καὶ κατακτεῖναι νοεῖς; 770 ΚΡΕΩΝ.

765 οὐ τήν γε μὴ θιγοῦσαν. εὖ γὰρ οὖν λέγεις.

ΧΟΡΟΣ.

μόρῳ δὲ ποίῳ καί σφε βουλεύει κτανεῖν;
ΚΡΕΩΝ.

ἄγων ἔρημος ἔνθ ̓ ἂν ᾖ βροτῶν στίβος

λὲς εἴη εἰδέναι οὐκ ὀνειδιζόν· των. Addit Neuius I, 126: οὔτε ἐκεῖνος κατενόησε, τό τε μαντεῖον οὐκ ἐδήλου. Cfr. Matth. S. 609.

V. 758. προς όψει ὁρῶν] Vide ad v. 227; de locutione ἐν ὀφθαλμοῖς monui ad Philoct. 61. Plura exempla attulit Matth. §. 396. n. 2.

V. 759. Schol.: ὡς τοῖς θέ λουσι τῶν φίλων μένῃς ξυνών· γρ. μαίνῃ. Ὡς μαίνῃ, φησί, παρὰ τοῖς φίλοις τοῖς θέλουσιν ὑπομεῖναι τὴν σὴν μανίαν.

V. 761. βαρύς] A quo grave quid metuendum. Vide ad O. R. 527. De sententia amborum versuum vide ad eand. fab. 1045.

V. 762. φρονείτω μεΐζον ἢ κατ ̓ ἄνδρ' ιών] Neuius comparat Ai. 761: ἔπειτα μὴ ατ' ἄνθρωπον φρονεῖ. De ἢ κατὰ vide Matth. §. 449,

de

ἀνὴρ vocabuli notione ad O. C. 565 sq., denique de addito των ad Philoct. 328. et 351.

V. 763 sqq. Quum supra v. 577-581 ed. Br. Creon, ut ferebat illius loci ratio, ita esset locutus, ut non solum Antigonam, sed etiam Ismenam morti devovere videretur, hoc loco v. 763 sqq. effecit poeta, ne falleretur exspectatio spectatorum, si de Antigona sola supplicium sumi postmodum viderent. DINDORF.

γ. 764. αὐτὰ καὶ κατ. τ. ] De vocabulo και confer 726: καὶ διδαξόμεσθα.

V. 766. μόρῳ δὲ ποίῳ καί σφεetc.] De locutione ποῖος καί, τίς καὶ et similibus optime exposuit Pors onus ad Eur. Phoen. 1373. Adde Herm. ad Vig. p. 837. et ad Eur. Alc. 498. Cfr. huius fab. 1314: ποίῳ δὲ κἀπελύσατ' etc. O. R. 722. 989. 1129. Ai. 1200. Trạch. 314.

κρύψω πετρώδει ζῶσαν ἐν κατώρυχι, φορβῆς τοσοῦτον, ὡς ἄγος, μόνον προθεὶς, 775 770 όπως μίασμα πᾶσ ̓ ὑπεκφύγῃ πόλις. κακεῖ τὸν "Αιδην, ὃν μόνον σέβει θεῶν, αιτουμένη που τεύξεται τὸ μὴ θανεῖν, ἢ γνώσεται γοῦν ἀλλὰ τηνικαῦθ ̓, ὅτι πόνος περισσός ἐστι τὸν "Αιδου σέβειν. 780 ΧΟΡΟΣ.

(στροφὴ α'.)

775 Ἔρως ἀνίκατε μάχαν, Ἔρως, ὃς ἐν κτήμασι πίτ πτεις, ὃς ἐν μαλακαῖς παρειαῖς νεάνιδος ἐν

v. 768. Schol.: πετρώδει ἐν κατώρυχι· ἐν ὑπογείῳ σπηλαίῳ. Cfr. 848: Ερμα τυμ βόχωστον τάφου ποταινίου. 885: κατηρεφεῖ τύμβῳ. 920: θανόντων κατασκαφάς. 1100: ἐκ κατώρυχος στέγης. 1204 sq. : λιθόστρωτον νυμφεῖον "Αιδου. Ceterum conferatur Mure in Museo Rhen. 1839. Fasc. II. p. 265.

V. 769. os ayos] "Ayos h. 1. est κάθαρσις Hesychius: ἄ γος· ἅγνισμα θυσίας. Σοφ. Φαίδρα. Eodem significatu positum Aesch. Choeph. 152. ERF. Scholiasta: φορβῆς τοσοῦ τον· ἔθος παλαιὸν, ὥςτε τὸν βουλόμενον καθειργνύναι τινὰ ἀφοσιοῦσθαι βραχὺ τιθέντα τροφῇς. καὶ ὑπενόουν κάθαρσιν τὸ τοιοῦτο, ἵνα μὴ δοκῶσι λιμῷ ἀναιρεῖν· τοῦτο γὰρ ἀσεβές. Confert Neuius Xen. An. VII, 8, 19: καὶ διασώζονται, ἀνδράποδα ως διακόσια ἔχοντες καὶ πρόβατα ὅσον θύματα, i. e. et pecora, quot satis erant ad sacrificia.

V. 770. πᾶσ ̓ ὑπ. πόλις] Et hic et alibi pronomen πᾶς idem fere significat atque πάντως, prorsus. Cfr. Ai. 275 : κεϊνός τε λύπῃ πᾶς ἐλήλαται κακῇ. 519: ἐν σοὶ πᾶς ἔγωγε σώζο

νυχεύεις·

μαι. 728: πᾶς θανεῖν. Ο. R 823: ἆρ ̓ οὐχὶ πᾶς ἄναγνος ibidem et El. 1497 : πᾶσ ̓ ἀνάγκη Trachin. 91: πᾶσαν — ἀλήθειαν

ν. 772. τεύξεται τό μη θανείν] Verbum τυγχάνειν saepe etiam cum accusativo coniungi docui in Advers. ad Soph. Philoct. p. 82.

ν. 773. ἀλλὰ τηνικαῦθ'] De alla particulae usu monitum ad v. 550.

V. 775-792. Ἔρως-Αφροδίτα] Summa totius cantus haec est: Amor non solum omnes homines pariter atque deos immortales vincit victosque in furorem agit, sed adeo viros honestos ad prava facinora impellit, auctorque litis inter Haemonem et Creontem ortae exstitit.

ν.775. ἀνίκατε μάχαν] Ut dicitur νικᾶν μάχην is, qui e pugna victor discedit, ita recte ανίκητον μάχην dictum esse eum apparet, qui nulla in pugna vinci queat, vel qui ex quavis pugna victor discedat.

v. 776 sqq. ὃς ἐν έννυ χεύεις] Hoc dicit: qui divites potentesque non minus facile invadis quam

« PreviousContinue »